Šumavské hvozdy

Nejvyšší hora Hartmanicka byla zároveň nejzápadnějším místem bývalého kašperskohorského zlatorudného revíru. Zlatonosná ruda se zde těžila povrchovým způsobem (pinky) nebo hlubinným způsobem. Největší rozmach těžby zlata byl ve 14. - 16. století. Na svazích hory Křemelné jsou ještě dnes patrné stopy po těžbě zlata a křemene pro okolní sklárny (ty nejhlubší jsou kolem severního, nižšího vrcholu hory, ta největší je asi 50 metrů dlouhá, její šíře se pohybuje od 3 do 10 metrů a hloubka, kam je možné vidět, je přes 10 metrů, ale budou zřejmě daleko hlubší ), které byly součástí téměř každé okolní vesnice. V již nepoužívaných šachtách se sníh drží mnohdy až do léta, proto si vysloužily název "Sněžné jámy".

Některé ze skláren pracovaly ještě počátkem 20. století. Vyrábělo se zde bílé, barevné a duté sklo, byly zde brusírny a zrcadlové hutě.

Hora Křemelná je jedinou horou v České republice nesoucí zároveň pojmenování po E. T. Setonovi, který významně ovlivnil vznik skautingu a woodcraftu.

Na vrcholu je mohyla, kterou zde Liga lesní moudrosti zbudovala v roce 1990. Největší podíl na akci měl Ladislav Vodák ze Sušice, mimo jiné woodcrafter, který se podílel na koncepci CHKO Šumava a pozdějšího vzniku národního parku.

Na jejím jižním svahu se nacházela bývalá královácká rychta Stodůlky,vysídlená a zničená v 50.letech 20.století.

Po zřízení vojenského újezdu Dobrá Voda, sloužil vrch jako dopadová plocha tankové střelnice.